Ve vědomosti vývoje událostí, které se odehrávají v posledních letech a zejména v posledních měsících roku 2015 v hranicích společenství Evropské unie, cítíme povinnost upozornit na vážné vývojové tendence, z nichž je možné zejména v historickém kontextu vyčíst směřování ke zničení tradičních hodnot života a pospolitosti obyvatel v jednotlivých členských zemích a jejich regionech.
Imaginární fenomén úřadující vyšší moci působící pod označením Evropská unie se vytrhl svými experimenty, svojí svévolí, a také svojí neschopností držet ochranu nad svobodou a svébytností jednotlivých členských států zcela z půdy, z níž původně tato moc zpočátku vyrostla – z tradic a hodnot evropského kontinentu. Obyvatelé zemí Evropské unie jsou nyní rukojmími této moci, vůči jejímž politickým rozhodnutím nemají možnost se účinně bránit.
To, co nyní prožíváme, je ještě jen samotný počátek konce tragického experimentu, jenž se navenek zaštiťuje vznešenými pojmy demokracie, svobody, práva, avšak ve skutečnosti je hnán nenasytným motorem, jehož vlastní jádro tvoří ryze ekonomické zájmy – ziskuchtivé motivy.
Kdykoliv v historii lidstva převážily zájmy zisku nebo touha po neomezené moci nad hodnotami morálními, tam vždy, dříve či později, nastal zákonitý rozklad dané etapy. Nejinak je tomu s projektem Evropské unie v současné době.
Prapočátkem tohoto projektu byly a o to více jsou nyní ekonomické zájmy, nikoliv motivace k povznesení jednotlivých národů v jejich vlastní identitě a svobodě.
A právě účelové finanční zájmy často v historii negativně ovlivňovaly události ve chvílích, kdy bylo potřebné, aby byly konány jasné a účinné kroky k ochraně obyvatelstva. Byly to tyto zájmy, které neviditelnými cestami potřebné kroky ku pomoci a ochraně obyvatel oslabovaly, ba nezřídka přímo znemožňovaly. Následné projevy ničivých válek byly pak jen nutným důsledkem těchto rozkladných vlivů. Ochrana obyvatel Evropské unie dnes selhává stejně tak, jako tomu bylo v časech pádů historických impérií.
Vykořeňování tradičních hodnot, strhávání ušlechtilých idejí, ztráta důvěry v instituce, umožnění barbarských způsobů, a nakonec ponechání obyvatel napospas bez účinné ochrany jejich duchovního i pozemského rozměru života. Takový je postup, který se opakuje vždy, kdy se vytratí z lidské společnosti hodnoty a tradice opírající se o produchovněné lidství.
Dnes opět se normou každodennosti na všech rovinách společnosti stává lež. Poplatnost těch, kteří slouží moci, je opět v plném rozpuku. Namísto skutečného vědění o tom, co činit, panuje chaos a protiřečení. Vládnoucí moc projevuje nečinnost, či dokonce úmyslné zrazování obyvatel. Ignorance vůči životům jednotlivců – obyvatel Evropské unie je standardem pro současný vývoj v rozhodování vládnoucích institucí. Přezírání zdravého uvažování obyvatel a jejich pudu sebezáchovy se halasně nazývá výdobytkem humanitních principů v 21. století.
Tradice vycházející z duchovního základu mnoha dřívějších pokolení je hlasitě popírána manipulativními argumenty hovořícími o vývoji demokracie a humanismu, jež dle zmíněných argumentů směřují ke svému vrcholnému vývojovému stadiu, jež nese označení multikulturní společnost. Těmito rádoby vznešenými slovy je hovořeno tak, jako že se jedná o pokrok. Ono vychvalované obohacování multikulturalismem se přitom ve všech svých formách vzpírá přírodním zákonitostem. Přece není nic snazšího, než se zeptat malého dítěte na to, jakou barvu dostane smícháním všech barev dohromady. Není to duha. Není to ani žádný povznášející druh barvy, která takto vznikne. Původní zářivost a síla jednotlivých samostatných barev se zničí v jakousi degradovanou neurčitelnou směs.
Stejně tak, jaký je výsledek ve smíchání barev, stejně tak musí se projevit i multikulturalismus, jenž je tolik proklamovaný jako pokrok. Namísto kvality a občerstvení, které spočívá v jednotlivých samostatně existujících kulturách lidstva, z nichž nakonec přece plyne zdravost a rozmach ve výsledku pro celé lidstvo, přináší multikulturalismus jen neklid, napětí a rozklad všech kultur.
Ve vědomí tohoto všeho dovolujeme si zde uplatnit varující hlas v poukazování na nesprávnost stávajícího vývoje a na možnost narůstajících komplikací.
V této souvislosti snažíme se také navrhnout řešení, které by mohlo spočívat v obnovení samostatnosti v rozhodování o směřování jednotlivých států při hledání cest ve vlastním vývoji.
Samostatnost a svoboda v rozhodování, dle našeho náhledu, nemusí být a také není na překážku ve společných krocích s ostatními státy v mnoha směrech spolupráce. Spolupráce je vždy cestou k nacházení dobrých řešení, pokud se zúčastněné strany mohou rozhodovat v daných dohodách rovnocenně, svobodně s plnou zodpovědností za sebe samé.
Závěrem ponejvíce a důrazně varujeme před upřednostňováním ekonomických zájmů nad zájmy morálními. Pokud se tento trend nezmění, rozklad všech životních jistot obyvatel zemí Evropské unie stane se s největší pravděpodobností nevyhnutelným.
Toto varování je ve skutečnosti výzvou k činům pro všechny, kdo cítí, že mohou být svými zkušenostmi, schopnostmi, a především svojí moudrostí nápomocni odvrácení hrozícího vývoje nynějších událostí.
Česká Konference
Rada OS-ČMS