Svoboda a demokracie
Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého“ Touto prázdnou a vykořeněnou frází s oblibou „tržní komsomolci“ obhajují svá dogmata o svobodě. Pokud přijmeme tuto frázi jako fakt, těžko se divit, že není možné ve společnosti dosáhnout konsenzu. Tato fráze velice dobře popisuje totiž i otrokářskou společnost. Svoboda otroka končí přesně tam, kde začíná svoboda otrokáře. Zdá se vám to nelogické, uvádět toto 85 přirovnání? Podívejte se kolem sebe, zamyslete se, bez ohledu na to, zda jste zaměstnanec, penzista, podnikatel, vědec ...
Máte pocit, že se váš život ubírá cestou svobodné volby? Pokud ne, pak jste OTROK. Co je to vlastně ta svoboda? Je to pojem natolik abstraktní, pod kterým si může představit kdokoliv cokoliv. Je to pojem, který byl v minulosti i dnes důvodem mnoha válek, milionů zmařených životů ...
Předkládaný alternativní návrh ekonomické reformy nedává žádnou definici pojmu svoboda“, protože to není možné a to z toho prostého důvodu, že každý jedinec společnosti se rodí se určitými subjektivními vlastnostmi, které se sice formují ještě vlivem rodiny a celospolečenských vztahů, nicméně zásadním způsobem determinují možnosti uplatnění jedince 95 ve společnosti. Nikdo nemůže rozhodnout za tohoto jedince, jakou cestou se bude ubírat jeho životní cesta. Toto rozhodnutí je pouze na něm, on musí mít právo se rozhodnout, učinit volbu.
Tento alternativní systém je postaven na svobodné volbě jednotlivce, ale současně je tato svobodná volba jednotlivce podložena jeho úplnou odpovědností za tuto volbu. Pokud pominu trestní odpovědnost za nezákonné jednání, je zde odpovědnost každého jedince společnosti celým jeho majetkem a budoucími příjmy, pokud způsobil jinému nebo společnosti škodu. Tato odpovědnost je v navrhovaném systému všudypřítomná a nelze se žádným způsobem od ní odpoutat.
Aby to bylo naprosto zřejmě, uvedu jeden příklad. Pokud si občan v novém systému vezme půjčku na cokoliv, bez ohledu na hodnotu pořizovaného statku, ručí za splacení půjčky nejen 05 zakoupeným statkem, ale současně i celým svým majetkem + případně budoucími příjmy, pokud by jeho majetek na splacení dluhu (škody) nestačil. Stejně tak i statutární orgány obchodních i neziskových společností, volení nebo jmenovaní zastupitelé a osoby pracující ve státní správě a samosprávě, vždy nesou za svá rozhodnutí plnou odpovědnost svým majetkem + budoucími příjmy.
Tato základní podmínka podstatným způsobem umožní společnosti zjednodušit a zpřehlednit právní řád a má také zásadní vliv na změnu motivace vstupu na pole politiky. Jak z návrhu v části – změny politického systému – vyplyne, politika nebude bájným Eldorádem, které politikovi zabezpečí luxus a nadstandard. Politik bude „sloužit“ občanům, ne je využívat a zotročovat.
Velmi často se honosíme tím, že žijeme v demokratické společnosti, naše rozhodnutí jsou demokratická a tudíž jediná správná. Jsme natolik domýšliví, že neseme naši vizi demokracie na křídlech bombardérů do dalších zemí, abychom i tamní obyvatele obohatili „humanitárním“ způsobem našimi demokratickými principy. Slovo demokracie bereme jako pozitivní fakt, odvozujeme ho od řeckého „demos“ lid. Kdo z nás se však zamýšlí, že skutečný význam toho slova byl „svobodný lid“? Vždyť ve Starověkém Řecku mohli volit jen NĚKTEŘÍ obyvatelé společnosti. Otroci (ano, vidíte dobře, otroci žili v demokratické společnosti Starověkého Řecka), stejně jako jiné vrstvy obyvatelstva této demokracie vůbec právo volit neměli. Z tohoto pohledu je demokracie tvrdá diktatura menšiny nad většinou. Domníváte se, že to není problém naší společnosti?
Zamysleme se tedy a raději se na to posaďme. Koho volíme ve volbách? Vybíráme si kandidáty z kandidátek politických stran. Ústava ani jinou možnost nepřipouští. Kdo vybírá kandidáty na tyto kandidátky? Asi to není tajemství, ale určují je vedoucí orgány politických stran. Kolik mají tyto orgány politických stran členů? V Poslanecké sněmovně sedí i poslanci za politické strany, které nemají ani 1 000 členů. Vše je v rukou několika jedinců, zastupujících politické strany, kteří na kandidátky navrhují samozřejmě sobě loajální jedince, kteří potom v souladu s přáním vedoucích představitelů stran (v rozporu s Ústavou) hlasují.
To je realita, to je prostě fakt. Pokud k výše uvedenému přidáte reálnou zkušenost, že politické strany se necítí vázány předvolebními sliby, potom se nabízí otázka, zda můžete v této zemi svojí volbou něco změnit? Můžete efektivně zasahovat do toho, kdo bude na kandidátce, koho byste chtěl, vážený čtenáři, zvolit? Takže můžeme sice VŠICHNI volit, ale nemůžeme si vybrat KOHO budeme volit.
Spočítejte si, pokud vás to zajímá, kolik hlasů má například vládní koalice – učiníte si jasnou představu o tom, že menšina ovládá většinu. Všechny zákony i nevratné změny určuje menšina, zatím co většina národa se musí podřídit. Jak demokratické, že? :) Naším nepřítelem, kromě jiných vlivů, je ideologie – přičemž zaslepená ideologie a to jakákoliv. Předkládaný návrh si nedává za cíl hodnotit jednotlivé ideologie, ale k jeho pochopení v celé jeho komplexnosti a provázanosti je třeba sejmout ideologické brýle a snažit se potlačit jeho průběžné hodnocení optikou znalostí o stávajícím ekonomickém systému, pokud jsme se neseznámili s celým tímto návrhem. Mnoho myšlenek, v návrhu obsažených, bude zcela jistě pro mnoho čtenářů z počátku provokativních, hodných odsudku, možná i různých, ne zrovna pochvalných výrazů, adresovaných v duchu (nebo po emailu) na autora :) Budu rád, pokud čtenáře tato práce zaujme a „vyprovokuje“ ho i k diskusi.