Zadlužování společnosti
Protokoly sionských mudrců: „V gojímských státech jsme způsobili hospodářské krize tím, že jsme z oběhu stáhli peníze. Obrovský kapitál byl umrtven a odňal peníze státům, které byly nuceny si tento kapitál půjčovat. Tyto půjčky zatížily finance států nutností platit úroky a učinily z nich otroky tohoto kapitálu“.
Je třeba ještě něco více dodávat k tomuto tématu? Snad jen takovou malou poznámku, která by nám mohla připomenout, jak je potřebný kritický přístup k citacím kohokoliv v minulosti, odvoláváním se na minulé autority. Může se nám totiž stát, že budeme argumentovat silou 30 osobnosti někoho, kdo daný konkrétní problém naší doby řešil z úhlu pohledu svého tehdejšího postavení a z úhlu pohledu tehdejší úrovně poznání, optikou tehdejších celospolečenských vazeb atd. Současné zadlužování prostřednictvím státních dluhopisů je toho zářným příkladem. Je s podivem, s jakým klidem přijímáme tento fakt i dnes, v době, kdy zlatý standard neexistuje, kdy existují pouze „nějaké abstraktní poukázky – peníze“, které jsou podloženy pouze povinnou důvěrou důvěřivých“ a je (mělo by být) výsadním právem společnosti držet vlastní měnu ve svých rukou a „tisknout vlastní peníze“. Z tohoto pohledu je třeba také zadlužování společnosti formou státních dluhopisů nazírat jako vlastizradu zvolených vůdců a takto také po zásluze ohodnotit. Někomu se mohou má slova zdát tvrdá, neadekvátní a nesmyslná.
Zamysleme se tedy. Politikové zadlužují státy, protože spotřebují na provoz a investice státu více peněz, než vyberou na daních (nehodnotím nyní důvodnost nebo nedůvodnost takových výdajů). Vydáním dluhopisů se tedy zavazují jménem společnosti, že věřiteli v nějaké době splatí jistinu dluhopisu + úrok. Kde je ta logika, když nejsme schopni vybrat (jedno z jakého důvodu) daně v takovém množství, jaké potřebujeme, proto se zadlužíme, i když víme, že ten dluh budeme moci zaplatit pouze z vybraných daní a ještě k tomu navíc budeme muset zaplatit úrok?
V této souvislosti není od věci ani otázka, proč námi volení zastupitelé v Parlamentu ČR schválili zákon, kterým zakazují ČNB financovat potřeby společnosti, což znamená například to, že NAŠE NÁRODNÍ BANKA NESMÍ VYKUPOVAT DLUHOPISY VYDANÉ NAŠÍ VLÁDOU (nesmíme se zadlužit sami u sebe, protože bychom to mohli smazat). Nesmíme tedy dělat to, co dělá FED (Centrální banka USA – polo soukromá instituce, pracující v rozporu s Ústavou USA, ovládající skrze peníze ekonomiky celého světa).
„Tržní komsomolci“ mají pro to, abychom tak nečinili velmi jasný důvod. Zvýšil by se objem peněz v ekonomice a vyvolalo by to inflaci, říkají. Nabízí se otázka, zda si tito „tržní komsomolci“ uvědomují, když si půjčíme peníze v zahraničí, že se také zvýší množství peněz v ekonomice? Navíc za to musíme ještě zaplatit úrok, z vybraných daní!!!
Při tom i dnes bychom mohli sami sebe financovat prostřednictvím ČNB například formou emise časově omezených peněz (pokud to někoho zajímá, mohu na vyžádání zaslat vice informací), které by v den expirace automaticky byly staženy z oběhu. Pokud bychom tyto peníze cíleně využívali pro investice, nemuseli bychom se potýkat s nezaměstnaností, růstem sociálních výdajů atd. Bohužel umanutost „tržních komsomolců“ je bezmezná a prospěch celé společnosti I občanů společnosti rozhodně není jejich cílem.
Dnes je celkem jedno, jakou barvu stranického dresu mají. Měli bychom si velice jasně uvědomit, že PRODEJEM STÁTNÍCH DLUHOPISŮ DOMÁCÍMU NEBO ZAHRANIČNÍMU KAPITÁLU DOCHÁZÍ K REÁLNÉ PRIVATIZACI STÁTU JAKO CELKU. KAŽDÝ, KDO SE NA VYDÁVÁNÍ STÁTNÍCH DLUHOPISŮ PODEPSAL, BY MĚL BÝT OZNAČEN ZA VLASTIZRÁDCE A MĚLO BY S NÍM BÝT TAKTO I ZACHÁZENO, PROTOŽE UMOŽNIL ZOTROČIT NAŠI SPOLEČNOST. Ve feudalismu museli lidé splácet vrchnosti desátky. DNES SPLÁCÍME ÚROKY ZA DLUHOPISY, KTERÉ NÁM POSKYTLA „VRCHNOST“ A JE JEDNO, ZDA NAŠE DOMÁCÍ NEBO ZAHRANIČNÍ.
Jak funguje strategie privatizace státu „tržními komsomolci“? Velice jednoduše. Vezměme rozum do hrsti a zamysleme se. Nikdy jsme po 1989 neměli vyrovnaný rozpočet. Pokud se tak jevil, bylo to v době pana Klause z toho důvodu, že tuneloval důchodový účet a lepil penězi na důchody díry v rozpočtu. Následovalo období privatizace, kdy se díry v rozpočtu „lepily“ částečně penězi z privatizace. Následuje období, které je charakteristické nárůstem zadlužení (sanace bank, Konsolidační agentura atd.). Státní dluh se pokrývá dluhopisy, které se prodávají třetím osobám (zahraniční investoři, domácí investoři, banky, fondy). Prodejem dluhopisu se stát zavazuje, že jej v určitou dobu odkoupí zpět a do té doby za něj bude platit i úrok určité výše. Splácení tohoto úroku neznamená nic jiného, než to, že my všichni odvádíme „poplatek své závislosti pánovi“, s tím, že jej budeme pravděpodobně platit navždy, protože stát není schopen vybrat na daních tolik peněz, aby mohl splatit dohromady jak jistinu dluhu (hodnotu dluhopisu) tak i úrok. Proto se vydávají nové dluhopisy, aby se jimi splatily ty předcházející, a dluh se vždy o něco zvedne a my stale platíme úroky, které se rok od roku zvyšují. Dluhová služba v roce 2011 je již cca 80 miliard korun, což je cca 40 000 bytů v hodnotě 2 000 000 korun.
Zamysleme se dále. Přišel rok 2006 a Topolánkův „batoh“, který v době, kdy není vyrovnaný státní rozpočet (který můžeme vyrovnat pouze zvýšeným výběrem daní nebo podstatným zvýšením výkonu ekonomiky nebo kombinací obou uvedených možností), sníží daně a provede „zastropování“ některých daní podnikatelům. Nastává situace, kdy „tržní komsomolci“ argumentují Lafferovou křivkou, která „dokazuje“, že pokud daňové zatížení přesáhne určitou mez, nedochází k vyššímu výběru daní, ale naopak k jeho snížení. Takže, „tržní komsomolci“ sníží daně, aby vybrali více na daních, což přivodí spolehlivě nárůst deficitu státního rozpočtu, což s přehledem „zamáznou“ vydáním nových státních dluhopisů a podnikatelé, kteří mohli na snížených daních peníze ušetřit, za ně nebo jejich část nakoupí tyto dluhopisy (kromě jiných investorů), čímž nám přece pomohou, protože zamáznou tu díru v rozpočtu a my jim logicky všichni poděkujeme a složíme se jim na úrok, aby za tu námahu také něco dostali a uživili se, že :)
Co to tedy znamená? ULEVILI JSME PODNIKATELŮM NA DANÍCH, ABY SI MOHLI ZA UŠETŘENÉ PENÍZE NAKOUPIT STÁTNÍ DLUHOPISY, ZA KTERÉ JIM MY VŠICHNI BUDEME PLATIT „PANSKÉ“ ÚROK. Jak funguje úrok již víme (viz výše). Je jasné, pokud by úlevy na daních nebyly, nebylo by nutno vydávat dluhopisy a platit někomu úroky (v té odpovídající výši). JE TĚŽKÉ SI TO PŘIPUSTIT, ALE DOMNÍVÁM SE, ŽE NÁM VLÁDNOU DIVNÍ LIDÉ, KTERÉ JSME SI SAMI ZVOLILI. BĚHEM 22 LET OD REVOLUCE NÁM NAVLÉKLI CHOMOUT OTROCTVÍ A NEVÁHAJÍ SE DNES PREZENTOVAT DOKONCE JAKO VLÁDA ROZPOČTOVÉ ODPOVĚDNOSTI ATD.
Je veřejným tajemstvím, že se v tomto státě při veřejných zakázkách rozkrade v rámci korupce 100 AŽ 150 miliard korun každý rok. Kde skončí ty peníze? Kromě jiného jsou za ně jistě nakupovány státní dluhopisy, protože se tak jednak zlegalizují, jednak je z toho jistý úrok panské“, který platí celý národ. Takže ONI nás okradou na veřejných zakázkách, ukradené peníze nám „vrátí“ tak, že „koupí“ státní dluhopisy, a my jim je budeme muset jednou vrátit a ještě každý rok jim musíme platit úrok. NO, NENÍ TO SKVĚLE VYMYŠLENÉ?
Ta genialita není ale ještě celá jestli jste si až doposud nesedli, tak si raději sedněte. Nejlepší ministr financí celé Zeměkoule a přilehlého Vesmíru – Kalousek (během jeho vládnutí narostl státní dluh na více než 500 000 000 000 korun – pět set miliard, což je cca 250 000 bytů v hodnotě 2 000 000 korun) – nabídl letos dluhopisy i občanům. Jak ušlechtilé – půjčíme sami sobě a ještě si za to zaplatíme úrok? Bože! Kde skončí peníze z vybraných dluhopisů? Ve státní pokladně. Co se také platí ze státní pokladny? Státní zakázky, Co se děje při státních zakázkách? No, coby, krade se. Kam mohou jít ty ukradené peníze? No třeba i na dluhopisy – kruh se uzavírá. Geniální myšlenka privatizace státu funguje spolehlivě. Obojek otroctví se národu upíná o další dírku pevněji…
Jak to funguje? Výherce (dodavatel) ve výběrovém řízení „vyhraje“ zakázku, část peněz z této předražené zakázky „prožene“ v rámci korupčního ujednání přes daňový ráj, odkud pod hlavičkou „off share company“ zakoupí naše dluhopisy a my všichni se mu složíme na úrok (Ú), zadlužíme se ještě dalšími dluhopisy, abychom mu mohli ty jeho vyplatit (splátka S) a on je spokojený, protože své korupční penízky zlegalizoval a ještě na nich vydělal a klidně je znovu přes ty dluhopisy otočí ještě jednou, dvakrát a my se vždycky složíme na úrok, budeme mít dobrý pocit, že jsme pro něj něco dobrého vykonali, on bude mít dobrý pocit, že nám „svými“ penězi „pomohl“ a nic moc za to nechtěl, jen ten „úrok“.
Protože všichni víme, že peníze = moc, můžeme být klidní a spokojení, když víme, že se o nás nakonec dobře postará, o své ovečky, hezky si nás ostříhá a podojí a… Pokud máme ještě trochu pudu sebezáchovy a cti v těle, pokud chceme, aby naše děti nemusely žit v ekonomickém otroctví, ZVEDNĚME HLAVU, RUCE DEJME V PĚST A JDĚME SI VYDOBÝT NAŠI SVOBODU A SVOBODU NAŠICH DĚTÍ ZPĚT!