Úvod

Každodenní realita nám ukazuje, že bychom měli mnoho svých znalostí a přijatých postupů v oblasti ekonomie a dalších společenských věd změnit nebo dokonce odvrhnout jako překonané, dogmatické. Měli bychom se velice vážně zamyslet, zda námi tak často používaná slova jako svoboda, rovnost, volnost, bratrství nemají ve své podstatě jiný význam, než ten, který jim přikládáme dnes. Měli bychom se velice vážně zamyslet, zda „teorie růstu“ je beze zbytku správná a zda teorie „udržitelného růstu“ není jen příslovečným „z louže pod okap“, zda není smysluplnější, pokud již hovoříme o potřebě růstu ekonomiky, hovořit zcela zřetelně a jasně o potřebě růstu kvalitativního – jak materiální, tak i duchovní složky bytí.

Domnívám se, že je pro nás, více než kdy jindy, velmi naléhavé uvědomit si podstatu života jedince i společnosti v jeho komplexnosti, že má složku jak materiální tak i duchovní, že jak jedinec, tak i společnost jsou živými organismy a pro zachování jejich života a dalšího kvalitativního rozvoje není možné jednotlivé složky jejich podstaty oddělit. Je nanejvýš nutné vzít na vědomí, že úroveň společnosti nedeterminuje ani tak nejvýznamnější technický nebo technologický úspěch, jako kvalita vzájemných vztahů mezi jednotlivci společnosti a naplnění nebo nenaplnění svobodné vůle jednotlivce při současném „povědomí“ o nutnosti vzájemné kooperace, ne tupé, negativní tendence a destrukci přinášející do společnosti, konkurence jednotlivců v dané společnosti a mezi společnostmi navzájem.

Abych byl dobře pochopen, konkurence může mít a také jistě má své nezaměnitelné místo v ekonomických vztazích ve společnosti, protože „nutí“ účastníky tržních vztahů v ekonomice společnosti neustále inovovat, zdokonalovat. Tuto nezaměnitelnou roli může ale konkurence hrát pouze v tom případě, pokud její vliv má za následek růst kvality, pokud obohacuje i společnost jako celek, komplexní mezilidské vztahy. Pokud je konkurence „hnacím motorem“ bezbřehé a chamtivé honby za ziskem a materiálním blahem jednotlivců, bez ohledu na celospolečenské dopady i na komplexní vztahy mezi jednotlivci, potom systém, který ji umožňuje nutno nazvat primitivním a zhoubným, protože ve svém důsledku neprodukuje zvýšení kvality, ale naopak kvalitu destruuje, a působí rozkladně na komplexní vztahy uvnitř společnosti. Přijmeme­li jako fakt, že společnost je živý organismus, potom ho můžeme přirovnat k organismu napadanému rakovinou, která postupně vysává životní sílu tohoto organismu, až jej postupně zahubí.

 Zdá se, že naše společnost prožívá právě ono „rakovinové“ období, a to z toho důvodu, že konkurence působí onou destruktivní silou, která je umocněna z celospolečenského pohledu nepochopitelným respektem k zažité praxi, kdy se domníváme, že je správné a dokonce žádoucí, aby finanční kapitál „stál“ nezávisle nad společností a aby byl dokonce globalizován. Jaký to má reálný dopad více než názorně ukazuje následující citát:

„Dejte mi kontrolu nad národní měnou a je mi jedno, kdo tu vydává zákony“ 

Mayer Amschel Rotschild

Dovolte mi přirovnat peníze ke krvi ekonomiky a finanční kanály, kterými proudí peníze ve společnosti ke krevnímu oběhu lidského těla. Kdo z nás by přijal bez výhrad, že někdo cizí, na naší vůli nezávislý, reguluje množství krve v našem krevním oběhu a dokonce ještě reguluje rychlost toku krve v tomto oběhu. Domnívám se, že nikdo z nás není natolik pošetilý, aby na něco takového kdy přistoupil. Přesto praxe, kdy finanční systém (banky a finanční instituce) je nezávislý na reálném vlivu společnosti, když na tuto společnost má zásadní vliv, je všeobecně přijímána jako fakt a představa, že by finanční systém měl být nedílnou součástí společnosti, kdy by jeho fungování bylo podřízeno zcela zájmům celé společnosti, je považována za zcestnou a nevědeckou, kacířskou…

V této souvislosti bych rád opět upozornil na již zcela automatické vyprazdňování pojmů a zaměňování jednání jednotlivých konkrétních jedinců společnosti za neosobní, zevšeobecňující pojmy, které odvádí naši pozornost na scestí a to tím více, čím rychleji ztrácíme ze zřetele podstatu původního významu. Například velice oblíbenou frází v ekonomii je to, že „finanční trhy jsou důležitým faktorem rozvoje globální společnosti, protože umožňují správně alokovat kapitál“. Mnozí toto akceptují jako holý fakt a život společnosti bez finančních trhů (burza) si nedokáží vůbec představit a o jiném způsobu alokace kapitálu odmítají byť i jen diskutovat. Co jsou to ale ty finanční trhy? Jsou to přece vztahy mezi konkrétními lidmi, kteří svou volbou ovlivňují reálný  dopad na dané odvětví v ekonomice, na daný region atd. Jsou to konkrétní lidé a jejich konkrétní volba, kam vloží kapitál. Proč se tedy vyžaduje, aby konkrétní lidé činili svoji konkrétní volbu pouze prostřednictvím burzy, proč by ji nemohli projevit jiným způsobem? Vždyť realita je taková, že díky burze, instituci, která má zabezpečit nejefektivnější alokaci kapitálu, vznikají různé „bubliny“ (například internetová, hypoteční atd.) a nakonec se tato nejefektivnější alokace kapitálu“ projeví totálním a nesmyslným výsledkem. Neustálé „houpání“ kurzů akcií z důvodů zcela odervaných od reálné, skutečné situace konkrétních podniků (firem), jejichž akcie jsou na burzách obchodovány, spekulace na růst nebo pád hodnoty „něčeho“ ... totální odervání od reálné ekonomiky s jediným podstatným výsledkem – odlévání kapitálu z reálné ekonomiky do finančních spekulací pod oblíbeným mottem „peníze dělají peníze“.